Moc. Funguje trochu jako léky na chřipku. Ve správném množství a po omezenou dobu se jedná o účinný nástroj. V opačném případě se stává návykovou látkou. Stejně jako například efedrin v lécích. Moc začne ovládat vaše myšlení a rozhodování. A postupně nad vámi převezme kontrolu. Z moci se stává nemoc a z nemocí plyne celá řada problémů. Zlých problémů. Mnoho lidí se zlými stává.
Moderní neurověda a neuropsychologie zkoumá, proč se to děje. V lidském chování nachází opakující se vzorce chování, které máme ve svém mozku zakódované. Chcete-li být dobrými šéfy, manažery nebo třeba rodiči, přečtěte si, jak na nás působí některé situace, jak se v nich chováme jako jedinci a jak pod vlivem skupiny.
Prof. Muel Kaptein popsal ve své práci řadu behaviorálních předsudků, které vedou lidi ke špatnému až amorálnímu jednání.
Vliv prostředí
Když se ve firmách skloňuje pojem „firemní kultura“, asi nemusím říkat, že to není náhoda. Stejně jako je dnes známý fakt, že nás prostředí formuje, zaměstnanci reflektují své pracovní prostředí. Setkají-li se ve firmě či instituci s větší či menší korupcí, kterou nikdo neřeší, stávají se vůči ní a možným dopadům slepými. Pokud je koruptivní chování standardem, zvyšuje se riziko, že i jindy slušní jedinci se korupce dopustí.
Nápadná spotřeba
S předchozím jevem významně souvisí i projev extrémního bohatství. Okázalost. Statusové zboží jako drahé šperky a luxusní auta. To jsou artefakty, které mohou vést k neetickému chování. U těch, co se chlubí vedou k falešnému pocitu nadřazenosti a ostatní vedou k závisti a žárlivosti. Mnoho společností, firem a kultů stojí právě na tomto behaviorálním předsudku. Přesně takto se rodí některé kulty osobnosti.
Teorie sociálních vazeb
Když mají lidé pocit, že nejsou spjati s cíli firmy a s vedením, je pravděpodobnější, že se dopustí nějakého podvodu nebo minimálně budou k práci mnohem více laxní. Dalším důvodem, proč velké firmy tolik skloňují firemní kulturu je. abyste vy i firma byli spokojení, potřebujete se cítit jako důležitá individualita, a ne jako ozubené kolečko ve stroji.
Síla jmen
Když už se ve firmě či instituci děje něco nekalého, autoři a účastníci mají tendenci svou činnost přejmenovávat. Takže ze zpronevěry se stává „kreativní účetnictví“, z krádeže je „malá domů“. Používání přezdívek a eufemismů pro pochybné až nekalé jednání osvobozuje od morálních konotací. Zločiny se zdají být přijatelnější pro nás samotné.
Poslušnost autoritě
Poslušnost autoritám v sobě máme hluboko zakořeněnou. Je to přesně to, kvůli čemu se bojíme některým lidem říci NE. Nebo se stydíme. Takže když po nás šéf chce, abychom jednali neeticky, i když víme, že je to špatné a budou z toho problémy, stejně to uděláme.
Když šéf z pozice síly tlačí na sekretářku, aby s ním měla sexuální styk. Ona to nechce. Ale vlastně se nebrání, protože nechce říct ne. V takových situacích je pro nás jednoduší ospravedlnit své jednání. Za rozhodnutí svého nadřízeného se necítíme tolik zodpovědní.
Eskalace závazku
Velcí zloději začínají jako malí zloději. Malí zloději kradou poprvé spíše pod tíhou situace. Prostě mají pocit, že není jiná alternativa. To pravděpodobně vedlo k podvodu známého bankéře Jeroma Kerviela, který banku General Sociéte obral o miliardy. Uskutečnil velmi rizikové obchody s extrémní ztrátou. Tu chtěl dohnat tím, že šel do ještě rizikovějších transakcí s vizí, že tím předešlou ztrátou nahradí. Asi nemusím dodávat, že na podobném principu „ujíždí“ gambleři.
Kompenzační efekt
Někteří lidé jsou celý život morální až asketičtí. Potom přijde zlom, často vliv nějaké náročné situace, a tito morální lidé si své špatné skutky obhájí tím, že si vlastně vytvořili jakýsi „morální kredit“, ze kterého mohou trochu odčerpat. Jakoby se jejich prohřešek neměl počítat, protože ostatní hřeší pořád a oni doteď byli ti dobří.
Tlak na přizpůsobení
Tak nějak by se dal popsat zárodek šikany. Nikdo nemá rád, když je na obtíž. A každý chce zapadnout a být součástí skupiny. Přirozený jev, který se v negativním měřítku projeví skupinovým přijetím šikany. Tedy skupina se v zájmu míru ztotožní a nebo smíří s pochybnými rozhodnutími autority a jejím nátlakem.
Časová tíseň
Představte si skupinu studentů teologie. Dostali za úkol kázat o milosrdném Samaritánovi, pomocníkovi chudých. Součásti úkolu byl přesun do jiné budovy k natáčení. Po cestě potkali muže ve viditelné tísni. Když nebyli studenti pod tlakem, muži pomohli téměř všichni. Když byli úmyslně zdrženi, pomohlo jen 63 % z nich. Když je po cestě profesor kibicoval, aby šli co nejrychleji, skoro 90 % muže v nouzi ignorovalo.
Oslepující účinek moci
Pokud se mocný člověk nechá opít vlastní mocí, může snadno podlehnout dojmu, že jeho se pravidla zas tak netýkají. Takže etická a morální pravidla umí velmi tvrdě nastavovat a vyžadovat po ostatních, ačkoliv sám se pravidly příliš neřídí.
Problém černých pasažérů
Když okrádám systém, vlastně nekradu. Tak by se dal zjednodušit tento behaviorální předsudek. Když jezdíme na černo, odhazujeme odpadky v lese, stahujeme si nelegálně filmy, vlastně nevnímáme, jakou škodu tím někomu způsobujeme. To je problém většiny sociálních systémů. Pokud se námi páchaná špatnost ve velkém celku vlastně ztratí, nevnímáme, že se něčeho dopouštíme a chováme se jako černí pasažéři systému.
Teorie rozbitých oken
Bývalý starosta New Yorku, Rudy Giuliani, popularizoval teorii rozbitých oken v souvislosti s bojem s vysokou kriminalitou v ulicích a gangům. Myšlenka spočívala v tvrdém potírání i drobnějších zločinů. Aby se vytvořilo zdání pořádku a pachatele to odradilo od konání větších zločinů. Protože tam, kde lidé vidí nepořádek a neorganizovanost, nevidí autoritu a důvod k dodržování pořádku. Ostatně na podobném principu fungují nelegální skládky. Kde jednou vznikne malá plocha odpadu, brzy vznikne velká skládka.
Pygmalion efekt
Způsob, jak je s lidmi jednáno a zacházeno, definuje způsob, jaký oni sami jednají. Pokud budete na zaměstnance koukat jako na zloděje, zvyšujete pravděpodobnost, že vás zaměstnanec opravdu okrade. Stejně se to projevuje ve vztazích. Pokud dosud věrného partnera neustále podezříváte z nevěry, zvyšujete šanci, že vám partner skutečně nevěrný bude. Přitom kdybychom to nedělali, zaměstnanec vás neokrade a partner nám bude dál věrný.
Tržní tlak a tlak akcionářů
Bývalý generální ředitel a předseda Citigroup Charles Prince jednou řekl: „Dokud hraje hudba, musíte vstát a tančit.“ Měl na mysli trh s pákovým odkupem v roce 2007. Před kolapsem existoval intenzivní tlak na manažery, aby se připojili k obrovským a riskantním ziskům, a to navzdory zjevné bublavosti trhu.
Tunelové vidění
Stanovit si cíl a jít si za ním. Nezvládne to každý. Když se to přežene, výsledek může být stejně fatální jako nedělat nic. Pokud jdete ke svému cíli tunelem, vaše etické radary jsou slepé. Nevidíte napravo ani nalevo.
Problematické tresty
Pokud spojíte pokutu nebo jiný typ ekonomického postihu s nemorálním chováním, můžete se dopustit vážného precedensu. Protože jakmile něčemu dáte termín a finanční hodnotu, stává se to promyšleným kalkulem. Tedy hříšník neřeší, zda je jeho jednání správné či špatné. Řeší, jak velká rizika podstupuje, když bude chycen a zda se mu to vyplatí či nikoliv.
Efekt Galatea
Problematika osobní a kolektivní zodpovědnosti je dalším velkým tématem, které lze popsat jako sebenaplňující se proroctví. Podle toho člověk pevně věří ve své schopnosti a dovednosti. To ho vede k cíli, pro jehož dosažení napne všechny své fyzické, psychické i emocionální schopnosti. Lze tedy říci, že lidé bez silné důvěry v sebe sama mají větší sklony k porušování nebo ohýbání pravidel v systému.
Akceptace drobné krádeže
Ukradeným mýdlem z hotelu to začíná. Pokračuje to reklamními předměty z firemního skladu. Protože ty taky nikdo neeviduje. Posouváme hranice. Příště si necháme neoprávněný dar. A limity toho, co jsme ochotni u druhých i sami sebe přehlédnout se posouvají.
Noha ve dveřích
Problematika vyhovění a kladení požadavků nás provází na každém kroku. Autorita před nás položí až nesmyslně vysoký požadavek a tuší, že tomu nebude vyhověno. Po odmítnutí přijde s požadavkem novým, nižším a využívá pocitu viny a závazku své protistrany, která nižší požadavek akceptuje. Nebo naopak. Autorita přichází s malou drobností. A postupně požadavky zvyšuje.
Samoobslužné zkreslení
Jen málo lidí o sobě smýšlí jako průměrných. Většina lidí si myslí, že je chytřejší a etičtější než ti okolo. To ovšem může vést k pocitům nespravedlnosti. Typicky se to děje v pracovních kolektivech. Jednoho povýší a ten druhý si myslí, že si to určitě nezasloužil za dobře odvedenou práci. Takové pocity často vedou minimálně k intrikaření.
Teorie reaktance
Tento projev vede ke stávkám nebo demonstracím. Pravidla jsou navržena tak přísně, že je společnost není ochotna přijmout. Lidé nesnáší, když jim někdo sahá na vydobyté svobody a práva a svůj odpor se v takových situacích nebojí dát najevo a za účelem odboje jsou schopni spolupracujícího vzdoru.
Vítěz soutěže take-all
Pokud máte v soutěži dlouhodobého favorita a opakovaného vítěze, a vcelku daného outsidera, zvyšuje se riziko, že ti, co mohou být druzí a třetí budou podvádět. Zoufale se totiž chtějí vyhnout nákladům a ztrátě spojené s tím, že se neumístí vůbec nijak. Nejčastěji v takových situací podvádí ti, kteří jsou jen malý kousek od cíle.
Kognitivní disonance a racionalizace
Když se činy lidí liší od jejich morálky, začnou racionalizovat jak proto, aby se ochránili před bolestivým rozporem, tak aby si vybudovali ochranu před obviněními.
Čím větší je disonance, tím větší je racionalizace a čím déle trvá, tím méně nemorální se zdá.
Negativní důsledky transparentnosti
Transparentnost slouží ke snížení neetického chování. Protože se zvyšuje pravděpodobnost, že při neetickém nebo podvodném jednání budete chyceni. Experimenty, které zkoumají střet zájmů, zjistili paradoxní jev. Pokud v myslích lidí ukotvíme konkrétní netransparentní jednání jako měřítko standardu, lidé to jako neetické přestanou vnímat. Asi nemusím říkat, na kolik tohoto behaviorálního předsudku zneužívají politici celého světa.
Zdroje:
Nikdo není dokonalý..každý dělá chyby a špatné věci..kdyby všichni dělali dobré věci, nebylo by na světě smutno? Osobně často přemýšlím, jak přestat myslet negativně a jak dělat i dobro, nebo alespoň mám občas pocit, že světu nic nedávám..pak si ale uvědomím, že všichni jsme jen lidé co chybují..