Jedna situace. Jeden děj. Pět různých lidí. Pokud si necháte děj popsat každým z pěti lidí, vyslechnete pět různých příběhů, které nikdy nebudou zcela totožné. Každý si je zapamatuje jinak. A přitom nikdo z pěti lidí nebude lhát. Jak je to možné?
Paměť není odrazem přesné reality. Podle většiny neurovědních studií zaměřených na učení a paměť si mozek zapamatuje nezbytné rysy a detaily a zbytek často prostě sám doplní.
Třeba vzpomínka na nepovedené rande se nám i po letech zobrazí jako soubor mnoha detailů. Protivný číšník v restauraci. Tuhý steak. Pitomé vtípky vašeho protějšku. Nemožné oblečení a příšerný parfém. Váš mozek si uchová vzpomínku „to rande stálo za nic“.
Mozek si s námi hraje. Když si události vybavujeme, mozek spustí klíčové fragmenty vzpomínky „to rande stálo za nic“ – číšník, steak, oblečení, strašný parfém. A zbytek obrazu prostě už jen dotvoří.
Badatelé mají pro tento fenomén dokonce odborný název – doplňování vzorů či angl. pattern completion – a v hipokampu, mozkové oblasti klíčové pro paměť, byl tento jev popsán i na neuronové úrovni. Samostatnou kapitolou je fenomén falešných vzpomínek – za zmínku stojí, že falešné vzpomínky se podařilo vyvolat u laboratorních zvířat pomocí techniky nazvané optogenetika, které využívá světločivné bílkoviny z baktérií a řas, které vědci vpraví do neuronů a ty následně ovlivňují světlem pomocí optického vlákna.
Pokud dnes neurověda zná způsob, jak vznikají vzpomínky, zná samozřejmě i způsob, jak cíleně s pamětí pracovat. Jak si uchovat maximum informací, které si zapamatovat chceme.
Studoval to mmj. německý vědec Ebbinghaus, jehož „křivku zapomínání“ vidíte jako šedou linku grafu. Tak funguje naše paměť při klasickém učení. Při práci s tréninkem paměti svých klientů využívám několik moderních přístupů, jak paměť trénovat. Naučím vás učit se efektivně. Naučím vás pamatovat si, co se učíte.
Napište mi o konzultaci a přijďte to vyzkoušet.
Comments